Kdo jsme a proč, co, a jak děláme?

aneb FAX, jogurt, papíry a vztahy

Jsme rodinná firma. Holky dělají učebnice, pracovní sešity a pomůcky, kluci dělají nábytek. Ve zkratce.
Samozřejmě, že je to trochu složitější. Všichni děláme všechno, ale každý se specializujeme na něco jiného.

Pro historiky trocha historie

V roce 1993, tehdá jako učitel na střední zdravotnické škole, přišel Mgr. Břetislav Baar s nápadem objet nakladatele učebnic (kteří byli na trhu všichni velmi čerstvě, protože před rokem 1989 tady bylo jen jedno - Státní pedagogické nakladatelství), vyzískat od nich vzorky každé jedné učebnice a dále je nabízet školám. Samozřejmě, že to byl revoluční nápad. Školy mu málem tehdá ruce utrhly, když viděly tu nabídku tolika nových titulů. A tak vznikla firma Mgr. Břetisvlav Baar s obchodním jménem Škola-servis. Nejdříve byla ve sklepních prostorách oné zdravotnické školy, ale již zanedlouho tyto prostory nebyly dostačující. Tak se stěhovalo.

Pak se stěhovalo znova, pak zase, pak ještě jednou a pak ještě jednou.

Veškerá komunikace se zákazníky tehdy probíhala telefonicky přes pevnou linku nebo osobně. Objednávky chodily napsané na papíru - poštou, než se na trhu objevil revoluční způsob komunikace - FAX! Panečku, to se tehdá faxovalo! Někteří, dnes již dospělí, mladší ročníky, ani už neví, co to FAX byl.

Zajímavostní okénko: Když jste si spletli číslo a místo na pevnou linku jste zavolali na fax, tak Vám ten zvuk ve sluchátku málem utrhnul ucho.
Zajímavostní okénko 2: Dnes už se fax téměř nepoužívá, ale když si dnes koupíte nového Rolls Royce, tak jej vždy dostanete s faxem zabudovaným v zadní loketní opěrce, jelikož fax je dnes jediná stoprocentně nevystopovatelná a neodposlouchávatelná komunikace.

Jak jsme začali vyrábět nábytek?

Při jedné zavážce učebnic na jednu nedalekou školu řekl jeden ředitel školy: "pane Baare, vy jste takoví dobří, neuměli byste mi sehnat nebo vyrobit poličky do kanceláře?"

No a už to jelo! Parádní nápad! Jasně že jo!

Však je to ideální situace. Zákazníci jsou s námi spokojeni v oblasti učebnic, tak bychom jim mohli rovnou dodávat a vyrábět nábytek. A začali jsme.

OZP / ZTP / Chráněná dílna?

Ještě dávno před tím, než vznikly zákony o poviném zaměstnávání osob se zdravotním postižením a celý institut náhradního plnění, jsme zaměstnávali osoby se zdravotním znevýhodněním - kamarády, přátelé.

Dnes zaměstnáváme stabilně okolo 25 osob se zdravotním znevýhodněním.

Cesta je cíl

Možná to zní jako klišé, ale cíl žádný není, protože není konce cesty. Naše práce nikdy nekončí. Je to nekončící cesta sebezlepšování se, učení se novým věcem, sledovaní trendů, abychom mohli našim zákazníkům nabídnout jen to nejlepší.

Jsme rodinná firma, naše práce nás baví. Táhneme za jeden provaz a příchodem domů naše pracovní nasazení nekončí. O práci se bavíme u snídaně, oběda i večeře, na dovolené, u babičky, v neděli i ve svátek. Můžete nám komukoli zavolat o půlnoci a my Vám to zvedneme. Můžete se nám svěřit a my Vás vyslechneme. 

Někdy z toho jsou pak vtipné historky, na které budeme dlouho vzpomínat....jednou jsem se takhle v pátek odpoledne vracel domů a v tom mně zavolala paní ekonomka z jedné školy: "pane Baare, potřebujeme zachránit. Dveře do školní kuchyně (venkovní dveře) se rozbily, nejdou zavřít a my tak nemůžeme zamknout a zakódovat školu, nenapadá Vás něco jak nám pomoci?" Štěstí, zrovna jsem byl jen 10 km od této školy. "Za 5 minut jsem u Vás!"

Dveře namaděru. Hornbach nedaleko. Zajel jsem tam, koupil dveře, nasoukal je do svého tehdy ne moc velkého auta a s otevřeným kufrem auta, ze kterého dveře trčely ven fičel zpátky ke škole. Mezitím mi paní ekonomka ve škole sehnala kladívo, majzlík a kleště. Odložil jsem sako, vyhrnul košili a pustil se do práce. Za hodinu už visely nové dveře na svém místě a paní ekonomka skákala radostí do stropu. Dostal jsem objetí a od kuchařek půl kila domácího jogurtu s čerstvými jahodami 

Nebo když mi v pátek v osm večer zavolali z jednoho wellness, že jejich zákazník nemůže otevřít skříňku s kódovým zámkem, stojí tam nahatý v županu a poslední autobus mu už ujel. Tak jsem sedl do auta, skříňku jemně hrubým násilím otevřel a mohli jsme jet zase všichni domů. Všichni a oblečení 

Baar Group s.r.o. 

Ekonomické okénko: Asi bychom se nemuseli transformovat z podnikající fyzické osoby ve společnost. Co se týče obratu, je to vesměs jedno, ale jde o to, že u společnosti se mohou rozdělit stejná podpisová práva a všichni ručí za vše a každý si za svoji část. 

Jednoduché vysvětlení: Když byla firma napsána pouze na tátu, musel všechny papíry podepisovat on. A my jsme ho museli kvůli každému podpisu nahánět. Teď v sróčku si každý papír může podepsat každý z nás hezky sám.

Konec

Konec historek, jde se do práce. Sekci "O nás" podle mě nikdo nikdy na žádných stránkách stejně nečte, a pochybuju, že to někdo dočetl až tady.

Schválně, můžete nám kdyžtak napsat, že jste to dočetli až sem?

Jo a ještě poslední věc! Máte v tom hokej!

Pěkně se v tom někteří stále plácáte. Zrovna nedávno si někdo myslel, že můj bratr je můj syn a můj táta je můj bratr a moje manželka není moje manželka ale ségra! Tak já Vám to teda vysvětlím, ať už víte jak to je.