Co jsou to luminiscenční bakterie?
Luminiscenční bakterie bývají často čárkovité mikroorganismy (latinsky: vibriony) s průměrnou délkou cca 2 μm (0,002 mm) a schopností bioluminiscence. Luminiscenční bakterie nejsou ani původci nemocí, ani nezpůsobují hnilobu – využití tohoto organismu na školách je povoleno a klasifikováno jako bezpečné. Doposud prozkoumaným zástupcem tohoto druhu je Vibrio fischeri, objevený roku 1889 Martinem Willemem Beijerinckem. Jde o gramnegativní bakterii, která žije fakultativně anaerobně a má flanely (bičíky), které jí umožňují pohyb vpřed. Kromě toho je bioluminiscenční a žije jako symbiont ve svítících orgánech jednoho druhu sépie. Volně žijící bakterie tohoto druhu nedosahují takové koncentrace jako uvnitř orgánů, proto tam nezáří. Světlo, které vydávají, je dokonce tak intenzivní, že dokáže osvětlit okolí.

Kde najdeme luminiscenční bakterie?
Moře je domovem bezpočtu organismů, které umějí vyrábět světlo. Většina těchto organismů žije v symbióze se známými rybami (např. treska, sleď). Tato forma života zajišťuje oběma partnerům rozhodující výhody: svítící organismy mají kde přebývat a dostávají řízený přísun živin, ryby pak získají svoji „lampu“. Tím jednak najdou snadněji potravu, jednak jsou schopny zastrašit predátora. 

Jak luminiscenční bakterie svítí?
Schopnost svítit je závislá na přítomnosti kyseliny. Enzym, tzv. luciferáza, přeměňuje kyselinu na vodu a světlo. Toto světlo vnímáme jako modrozelené záření (bioluminiscenci). Dalším faktorem omezujícím intenzitu jasu je počet odpovídajících organismů. Jedna samotná bakterie je příliš malá na to, abychom v moři zpozorovali její záření – pouze nashromáždí-li se v okolí dostatečné množství bakterií, mohou zářit. Bakterie k tomu využívají velmi komplexní systém „Quorum Sensing“. Ten definuje schopnost jednotlivé bakterie, dokázat cestou chemické komunikace změřit hustotu buněk v populaci. Konkrétní geny se aktivují jen tehdy, když je určitá hustota buněk překročena nebo příliš nízká.

Oblasti použití luminiscenčních bakterií
* Zajištění kvality vody. podle intenzity jasu lze poznat kvalitu vody: čím lepší je kvalita vody, tím více světla organismy vydávají. Pokud se kvalita zhorší nebo se ve vodě nacházejí jedovaté látky, výkon světla se sníží nebo zcela vymizí.
* Testování výkonnosti čističek odpadních vod: díky intenzitě svícení bakterií je možné stanovit čisticí a detoxikační výkonnost čističek odpadních vod.
* Detektiv pro škodliviny ve vzduchu: stále častěji se biologické testy s luminiscenčními bakteriemi uplatňují při detekci jemného prachu nebo emisí z laserových tiskáren nebo kopírek.